rajce.net - místo pro vaše fotografie

Fotografie Měsíce v úplňku, foceno v Praze.

Kutnou Horu už známe, ale její okolí rozhodně není méně zajímavé. Od hlavního nádraží v K.H. jsme se dali po mostě přes koleje na Malín, kde mají pěknou dřevěnou zvonici a hned vedle ní zčásti původní románský kostel s malou kostnicí a půvabným hřbitůvkem. Kousek níže je ještě jeden barokní kostel, který ale velikostí i půdorysem také připomíná spíše románský. Z Malína jsme šli po silnici, (vede tam i červená značka mimo ní), do Nových Dvorů, které nás zaujaly množstvím pěkných staveb. Nejprve zámek s kostelem (který dnes využívá základní škola), dále pěkná stará stavení, citlivě zrekonstrukovaná a nádherná fara u kostela s krásnou baňatou věží a dvěma malými vežemi-areál připomínající spíše klášter. Z Nových Dvorů jsme šli starou zámeckou cestou a krásným anglickým parkem k zámku Kačina. Zámek je v empírovém stylu, opravený a park se momentálně za velké peníze obnovuje. Cestou zpět jsme se ještě zastavili podívat na kostel Nanebevzetí panny Marie v Sedlci, který momentálně zrekonstruoval a vlastní koncern na výrobu kuřiva...Dalo by se tedy řici kostel kuřáků:-)

Prijela jsem metrem, které překypovalo proudy lidí, na Muzeum, až když akce na Václavském náměstí končila a lidé se rozcházeli. Někteří domů, ale dost se jich přidalo na demonstrativní pochod městem. Průvod šel od Muzea, přes Nuselský most až na Pražského povstání a odtamtud na Kavčí Hory. Neměla jsem původně v plánu jít v průvodu, ale stejně jsem šla tím směrem a navíc mne do sebe vtáhla atmosféra lidké masy. Její síla. Energie. Jak silný a citlivý nástroj....Kolikrát už to historie zažila? Jak to dopadne tentokrát???

Pěšky z Čáslavi do Chotusic-malebné to vsi, ač vojenské letiště má na pokraji, do Žehušic, kde jsou zchátralé zajímavé památky, přes Rohozec, polňačkou do Církvice, kde nádherný a cenný románský kostel stojí.

V případě zájmu nebo dotazů jsem k dispozici na suiza@seznam.cz

Kousek za Prahou, směrem na západ za Velkou Chuchlí malebný je kraj s kopečky a skalami i zkamenělinami, které pan Barrand ještě nenašel. V Třebotově jsme chtěli vidět opravenou tvrz, ale byla dosud zavřená a tak se mi nepodařilo shlédnout výstavu nočníků a toaletních stolků. Z Třebotova jsme pokračovali do Chotče, odkud nás čekala adrenalinová cesta kolem mlýnů, údolím radlického potoka. V údolí byl ještě sníh, brodili jsme se ledovým potokem na boso, bořili do bahna a šplhali bokem v příkrém svahu. V létě to je jistě příjemná cesta. Ale v létě tam zase není takový klid, neboť chatové osady, které lemují potok, jsou plné lidu.

Kousek za Prahou jsou Jirny, kde již bohužel není možno prohlédnout si pěkný novogotický zámek, neboť je v rukách majitele z Asie a vše je skryto za nedobytným plotem a zdí. Cestou zpět za Horními Počernicemi jsou Chvaly, pěkně upravené prostranství bývalé tvrze a zámku. Přesto mě rekonstruovaný zámek nezaujal. Působil až příliš spotřebně...

Když nečas v Praze vládne a počasí je chladné, na duši nám padá mráz. Ti svatí to vidí, zajisté se stydí. Za nečase, že to schválí, když nás mráz na duši pálí. Zajisté by bylo lépe, kdyby mráz měl svědomí, nezalézal do kabátů, do kapes i na domy. Na vše uvalí pak tíhu sněhu, aby zakryl práci svou sněhobílou bělobou. Bílá značí nevinnost i když pod ní špíny dost! Pražané, zvedněte hlavy od guláše, od piva. Lopaty vezměte sobě, proti mrazu bojujte, kupy sněhu shazujte.

Z Bakova nad Jizerou jsme šli směrem na Zvířetice po modré, kolem nádherného a fuknčního mlýna. Tam jsme se seznámili s majitelem a mlynářem v jedné osobě, který ctí staré řemeslo a mlýn dal dohromady tak, že funguje stejně jako před sto lety. Kloubouk dolů před takovými lidmi. Po modré jsme pokračovali až na zřícedninu Zvířetice, kde byl kromě nás jen jeden zvědavec a tak se dalo docela dobře fotit. Pak jsme se vrátili na stanici Bakov nad Jizerou a jeli vlakem do Mladé Boleslavi. Původní sídlo měl založit již Boleslav III koncem devátého století. Město je plné protikladů. Z hradu je výhled na tovární komíny a budovy a dokonce i na náměstí jsou umístěné moderní kovové artefakty, které dotvářejí kontrast techniky s historii. Mě osobně se to nelíbí a považuji to za hyzdění historického jádra města.

Proč nevyužít nabídku ČD a Lidlu a nepodívat se za 200 Kč (i zpáteční) do Krumlova? A tak zatímco se na hradě v Praze rozdávaly vyznamenání, my jsme obdivovali hrad v Českém Krumlově jakožto i celé městečko. Turisté bohužel byli přítomni, ale dalo se to vydržet. V létě je to ještě horší:-) Počasí nic moc, ale aspoň nepršelo. Některé fotky jsou možná nepřirozeně barevné, poprvé jsem dělala úpravy ve Photoshopu a někde jsem se nechala příliš unést možnostmi SW:-)

Na tenhle výlet dlouho budu vzpomínat. Když jsme konečně došli do Pecínova, hladoví a docela zmrzlí, hospoda ve dvoře hřebčince už byla zavřená a nikde kolem žádná další. Šli jsme alespoň nakrmit k ohradám koníčky-měli jsme s sebou jablíčka a mrkev. Chtěla jsem být spravedlivá a rozdělit všem stejně, avšak dominantní hřebec měl jiný názor. Vůbec jsem nezaregistrovala nějaké varování, proto jsem chvíli nevěděla, co se to děje. Hřebec mě kousl do prsu. Nejspíš to bylo právě nejblíže a v dosahu jeho tlamy. I když to bylo přes kabát, sedřel mi zuby kůži a budu tam mít asi jizvu. Ponaučení: nekrmte koně, který není váš:-)

Příjemný sólo výlet. Zámek už byl sice zavřený, ale zahrada byla přístupná a ta byla nádherná. Počasí také vyšlo.

Příjemné městečko, bohužel právě v rekonstrukci náměstí. Zámek Bechyně už byl také zavřený, navštívit jsme mohli pouze část kláštera, ale tu jsme nemohli fotit.

Už delší dobu jsme měli spadeno na barokní zámek v Petrovicích, který léta chátrá, abychom ho nafotili, dokud ještě stojí alespoň obvodová zdiva. Majitelé bývaly zajímavé osobnosti. Od r. 1861 patřily Petrovice francouzskému chemikovi Nicolasi Bellotovi, spoluzakladateli slavné továrny na munici Sellier a Bellot. Po něm přišla hraběcí rodina Tarouc a zámek se stal součástí průhonického panství.
Za první republiky získává komplex finančnická rodina Dannerových. Na své náklady zámek opravila. V letech 1948–1989 sloužil zámek hospodářskému družstvu. Pár let na to byla v těsném sousedství postavena nová základní škola a ustájený dobytek musel pryč. Od té doby areál chátrá. Nevyřešené restituční spory tomu jen napomohly. Po požáru v roce 2008 se dnes uvažuje o jeho demolici. Od zámečku se dá jít po červené krásnou procházkou na Hostivařskou přehradu. Tentokrát byla vypuštěná, ale o to zajímavější.

Nižbor mě nezaujal zhola ničím. Dokonce ani cukrárna tam nebyla, aby vyrovnala památkovou frustraci:-) Křivoklát je klasicky pěkné místo, uvnitř hradu jsme nebyli, ale navštívili jsme se pěknou výstavu řezbářských prací. Cestou na zpátek jsme ještě stihli vystoupit na Karlštejně, který jsme ofotili bez vstupného jak se dalo. Ovšem nejvíce jsem byla nadšená malebným kostelíkem v kopci.