rajce.net - místo pro vaše fotografie

Jaro nás nalákalo na svou první reklamu i když je teprve únor. Ale slunce svítilo a vytáhlo nás tak, jako některé lidi táhne do obchodních domů výprodej. Na mezích byl ještě sníh a bláto, ale na Klepci se nám i tak líbilo. Jeden z kamenů je obětní, vypadá sice jako bobek, ale táta říkal, že nahoře je soustava odtokových kanálků. Kameny jsou vyvřeliny a vypadají, jako kdyby obr vzal maltu a zamíchal do ní spoustu nahrubo rozemletých kamínků a udělal z nich bobky, válce a co ho napadlo. Limuzy mají genius loci, jinak šeď a nuda.

na staré hodiny dřevéné, i plechové, na hedvábí, na plátno nebo na dřevotřísku. Zkouším a stále se učím a snad i zdokonaluji...

Lyžovačka v Jizerských horách s bráchou a se synem v areálu Horní domky. Ubytování jsme měli skoro přímo u vleku (sedačková lanovka). Vařila jsem v kuchyňce, je tam celkem draho a tak jsme šetřili jak se dalo. Polyžování pěkné, spousta alternativ i pro začátečníky i pro pokročilé a zdatné lyžaře. Sjzed z Lysé Hory byl často v mlze a vichru a pro mě s Jankem nepatřil k pravidelným. Celý pobyt nám prosněžil. Takže i jízda po technickém sněhu se vylepšila, když připadl sníh. Zvláště ráno bylo sjíždění jedna velká bombička.

Střední Čechy zaplavilo nečekané množství sněhu a tak jsem si vzala stativ a oběhla jsem barák na sídlišti v Bohnicích pod světlami lamp.

Myslela jsem, že bychom si užili trochu sněhu v Brdech a cestou nafotili zámek, ale uklouzla jsem na schodech v zámecké zahradě a narazila si kostrč a tak jsme jen tak prošli město. Sluníčko svítilo jen chvíli, jinak bylo pošmourno a Dobříš není nijak zvlášť fotogenická. Za cíl k výletu bych Vám toto město rozhodně nedoporučila, pokud z něj nechcete vyrazit dál, do Brd:-)

Když příroda dýchá svou tichou báseň a vábí mě do snění, tak ráda spěchám do její náruče a našlapuji podle slok, snažím se s verši držet krok.

V mrazivém dni (-11 stupňů) jsme se s panem B. vydali vláčkem směr Lužná u Rakovníka (kde je mimochodem zajímavé železniční muzeum) a pokračovali motoráčkem do Mutějovic. Počasí bylo romanticky zimní, ale v tom mrazu se fotilo dost špatně. Tak nějak člověk byl rád, že byl a někam docinkal. Chtěli jsme jít původně na Kounovské řady, ale po hodině strávené na mši v ledovém kostele, jsme raději s panem farářem jeli do Rakovníka na něco teplého do žaludku. Mimochodem, pan farář Novák je úžasný charismatický a energický člověk. Dříve býval chirurgem, ale své poslání cítil jinde.

Pěkný výlet, skoro opět bez pana B. (spolu jsme se mihli jen na Vyšehradě). Výlety o samotě mi svědčí, nekoukám, co fotí pan B., nikdo mě nediriguje a navíc se vždycky vydám tam, kam mě to intuitivně táhne. Na nábřeží pod Emauzy to mám ráda, stejně tak nad nimi na Karlově a pak směrem na Vyšehrad a dolů k Podskalí a dále až na Zbraslav. Pokud je pravdou, že místa vysílají určitou energii, pak je můj příjmač naladěný právě na Podskalí a Karlov. Čím více se ale blížím k Sokolské třídě a nám. I.P. Pavlova, tím více cítím, jak energie místa valem ubývá, protože je totálně rozmělněná a rozprášená, doslova pohlecená necitlivou architekturou a moderním uspořádáním města, jež přetíná tepna plná aut a smogu. Říkám sbohem duchům staré Prahy, uzavřu příjmač a tupě kráčím s davem přes smradlavou křižovatku.

Na státní svátek 17 listopadu jsme počítali s pěkným počasím, alespoň dle předpovědi. Bohužel den byl uplakaný. Přesto jsme s panem B. do Kostelce vyrazili. Autobusem je to z metra Háje 40 min. Kostelec je všední město, ovšem má překrásný zámek. Veřejnosti bohužel nepřístupný, vyjma zahrady. Zámek je z jedné strany obehnaný zdí a příkopem a vstupuje se do něj přes most a ochrannou tvrz. Z druhé strany je prudký sráz. Součástí zahrady je kostel. Další barokní kostel je na náměstí .Navštívili jsme také pivovar, kde byl v jídelním lístku ptačí den. Dala jsem si křepelku, pan B. samozřejmě kachničku se zelím. Čepovali tam výborné pivo. V létě by stálo za úvahu jít pěšky (přes pivovar) do Vyžlovky a Jevan.

Příjemný nedělní výlet s panem B., který se vydařil pěkným slunečným počasím. Trojský zámek bohužel již měl zavřeny i zahrady a tak nezbývalo, než ulovit pár snímků ve Stromovce, která ovšem překypovala lidmi. (Zlaté Průhonice). Na Císařském ostrově jsem se potkala se svým dávným předkem, koněm, a trochu jsme si popovídali. Porozuměli jsme si hned, když jsem na něj u ohrady na uvítanou zařehtala. Takhle dobře si rozumím už jen se slepicemi, občas se mi podaří komunikace s kočkou, jen štěkat ještě pořádně neumím:-)

V pátek před dušičkovým víkendem bylo nádherné počasí. Sluníčko svítilo a na obloze byl jen sem tam mráček. Na sobotu hlásili, a to dokonce i na CHMI Aladin, že bude též pěkně, polojasno. Naplánovali jsme si tedy výlet do přírody mezi nazlátlé listí. Do Průhonic. Je to kousek a přitom je tam pěkně. Bohužel, už od rána na nás koukala zatažená obloha, punťa nevylezl ani přes poledne, ani odpoledne. Ba, bylo čím dál tím hůře vidět. A tak jsou fotky z Průhonic vpravdě podzimní a zachmuřené.

Podzimní výlet se sluníčkem a panem B. do Zruče nad Sázavou. Ve Zruči je k vidění především zámek, který, až se doopraví, bude vskutku klenot a dále zámecký park, který nijak za zámkem nezaostává. Cestou domů jsme se stavili na skok v Kutné Hoře, protože jsme tam stejně přestupovali na vlak. Avšak tam už se počasí úplně pokazilo.

Počasí nám pomalu ukazuje nevlídnou tvář a tak jsme vyrazili, když dopoledne vysvitlo slunce. Vykukovalo však z pod mraků jen sem tam skoupě a trochu nás i smáčel deštík. Borovsko je pěkná vesnice, kde "lišky dávají dobrou noc" a všude kolem je velká, veliká masa vody díky přehradě. U vody, v již chráněném vodním pásmu, se nachází zvláštní kostel. Podle terénních náznaků tam bývala tvrz a široká cesta, která dnes již končí ve vodě.

Protože jsme na hradě Svihov s tátou ještě nebyli, dali jsme této akci přednost před Balotriemi na Bernardu. Mě se na hradě moc líbilo. Je to krásný místo, spolu s táborem mělo bezva atmosféru. Pokecali jsme s kamarádama, ohřáli se u ohně, pobavili se programem a nakonec se Berka učástnil i bitvy. Vrátil se mi celý, tak jsem ráda (nebo nejsem?), protože dělobuchy to byly hrozné. Pyrotechnici měli plné ruce práce a hasiči také. Ale vše proběhlo bez nehod. Pak už nás čekal jen příjemný večer a hrozná zzzima. V táboře jsme tentokrát nespali, pozdě večer jsme vyrazili autama se šlelemberskýma domů.

Neplánovaně jen s příručním digitálem. Původně jsme chtěli odpočívat po náročném víkendu v Louňovicích, ale nakonec nám pěkné odpoledne učarovalo. Na hradě a v okolí jsem nebyla už pěknou řádku let. Je to trochu ostuda, cizí města brázdím jako o život a přitom ona je Praha tak krásná. Úplně jsem zapoměla jak jsem jí kdysi milovala a toulala se po ní. Jenže tehdy mi přišla víc poetická, s krásně pošmournými uličkami o které nikdo nedbal. Dneska je všechno jen biznis pro cizince. Do každého prostoru se vecpe krám a nebo rychlé obžerstvení. Nemluvě o tom, že Praze kazí reputaci vláda, která zde bohužel sídlí... Kde jsi, zapomenutá stará lucerno, jenž ozaruješ ulici chodcům zbloudilým?

Opět jsme byli pozváni od Šelemberských dvořanů, abychom se zúčastnili historického průvodu krále Václava. Průvod a krátké představení byl součástí svatováclavských slavností v Louňovicích pod Blaníkem. Program zaplňovaly hudební skupiny a zpěváci a také pouťové atrakce, které se asi zavděčí široké mase dětí....:-( Protože tohle není nic pro mě ani pro pana B., zdejchli jsme se a v kostýmech jsme vyrazili na horu Blaník. Fotky z průvodu fotil Martin, kterému jsem zapůčila foťák. Jako člen průvodu jsem fotit nemohla.

Vždycky jsem chtěla vidět Telč. A tak se mi to konečně splnilo. Telč je zapsána v památkách Unesco a snad proto mě zklamala velkým počtem turistů, hlavně zahraničních a ještě více velkým počtem stánků v podloubích se spotřebním zbožím z východu...Je to takový Staromák na Vysočině. Moc krásný je zámecký park. Originalitu získává město díky dvěma rybníkům, mezi kterými je zámek a náměstí. Bohužel, počasí nebylo úplně idální na prosvětlené a kontrastní fotografie...

jen tak v přírodě

Z návštěvy u víly Soni a malé vílinky Sofinky v Hrubšicích. (Nedaleko Ivančic u Brna). Je tam moc krásně, nejen kvůli lidem, které jsem tam jela navštívit, ale i kvůli kraji, který ještě má grády. A né jak v Práglu, ne?:-)

Tentokrát nepovedený výlet s panem B do Bernartic (přes Vlašim), podívat se na jeden kostel. Avšak ve Vlašimi nám do onoho konce světa ujel autobus a tak jsme si udělali neplánovaný výlet po Vlašimi. Bohužel je momentálně rozkopaná, ale zámecký park (něco jako Stromovka v Praze) je moc hezký a pěkně rozhlelý, takže hezká procházka. Zaujal mě Čínský pavilon. Mírně mě znervózňoval značný výskyt podivných individuí. Tohle město na mě dobrou energii nevyzařovalo.